sobota 17. března 2018

Toužím po svobodě

Jakmile přijde na téma budoucnost,okamžitě se mi v hlavě vynoří představa malého domečku někde uprostřed lesa.Všude je ticho,klid a příroda.Jen šumění stromů.zpěv ptáků a občasné zapraskání větvičky,nebo šramot v keři.Jsem tu sama,mám krásný dřevěný domeček a vědomí naprosté svobody.Můžu si dělat co chci,pro co se zrovna v daný okamžik rozhodnu.Můžu vyrazit na dlouhou tůru,sednout si ke stolu a malovat,jít sbírat byliny nebo plody,číst,vařit,spát,jít fotit do okolí.

Ale o tuto představu se s nikým nedělím.Vždy,když se jen zmíním o tom že netoužím po společenském životě a jsem radši sama,protože mě kontakt s lidmi vyčerpává,setkám se s nepochopením a otázkami,jestli jsem v pořádku.Nechávám to být.A co rodina?To nechceš mít rodinu?Vždyť každý musí mít děti.A já říkám že ne,každý nemusí mít rodinu.To je věc,kterou si každý rozhodne sám za sebe.Někdo to bere jako samozřejmost,protože to tak vždycky bylo.Někdo vidí peníze a tak si nadělá děti a pak bere různé přídavky a nepracuje.A někdo si řekne,že na světě je lidí jako sr....,nebo ví že nemá pro děti ten správný cit a rozhodne se zůstat bezdětný.A někdo mít děti prostě nemůže.

Já jsem prostě od mala zvyklá být sama.Nikdy mě nějak společnost lidí nenaplňovala.Chodila jsem sice s dětmi ven si hrát,ale dlouho mě to nevydrželo.Raději jsem byla v pokoji a četla si,kreslila,hrála si se zvířaty,nebo vyráběla z papíru a dalších materiálů.Až jako patnáctiletá,kdy jsem dostala svůj první notebook jsem objevila internet a blogový svět.A tak mi přibyl nový koníček.

Ale má představa o budoucnosti je stále živá a pořád ji považuji za jasnou.Samozřejmě že budu navštěvovat svou rodinu a pár přátel,které mám.Ale jinak chci být sama.Ve svém světě.Jedině tak můžu fungovat naplno a neomezeně myslet.Zjistila jsem totiž,že když se naskytne nějaký problém,tak řešení nechávám na druhých když tu jsou.Ale kdybych tam byla jen já sama,vyřešila bych to levou zadní.Kolikrát se mi stalo,že mě na ulici zastavil cizinec a prosil o radu.Bez problému jsem mu pomohla.Ale když byl někdo se mnou,ani jsem nemukla.Cítila jsem jakýsi blok a nechala přátelé aby to vyřešili.To je další důvod proč nechci být mezi lidmi.

Každodenní stereotyp mě dokonale ubíjí.Chci volnost a svobodu.Možnost volby.Jedině tak se budu cítit živá.
Mám pocit,že svět jak ho známe funguje špatně.Že jsme jako v nějakém mraveništi a pracujeme pro královnu,která nám nedává nic,jen pocit otroctví pro něco,co nemá žádný význam.Pracujeme abychom měli peníze a mohli žít,nebo přežívat?Kolik z nás může opravdu žít?Naše životy jsou jako naprogramované.Narodíme se,trochu vyrosteme,jdeme do školky,pak do školy,pak na střední,nebo učiliště.Sedíme v lavicích a musíme se jako papoušci učit něco,co nám do života nedá nic.Pokud se to naučíme dobře,máme jistou vstupenku do další životní etapy,kdy ještě několik let musíme podstupovat to samé,jen náročnější.Abychom se nějak kvalifikovali do nějakého oboru,ve kterém stejně většina nemůžeme pracovat,protože nemáme dostatečné zkušenosti.Jaký to má všechno smysl?Uniká mi snad něco?Pracujeme několik desítek let,abychom neumřeli hlady a měli střechu nad hlavou.Spousta z nás i přes to všechno žije v bídě a nemá ze života nic.Jen každodenní stereotyp.Žije od výplaty k výplatě aby všechno,co mu dává život mohl zaplatit.Jen několik,jinak bezcenných,papírků a mincí.Nebo čísla na obrazovce bankomatu.Jen pro to žijeme.Přežíváme...

Každý z nás má představu o svém ideálním životě.Moje je co nejdál od lidí a tohoto systému.Možná je to jen představa,která se mi nikdy nesplní,ale má smysl pro ni něco dělat.Nebo ne?

Holandsko-poznávací zájezd

Nejúžasnější z míst,která jsem zatím navštívila.Plno květin,nádherných a poklidných míst a v neposlední řadě spousta příjemných lidí.

Holandsko je celosvětově známé díky květinovým trhům.A také díky své poloze,která se zde měří nikoli jako metry nad mořem,ale metry pod mořem.Vyhlášené jsou také zdejší kozí a ovčí sýry.

Celá země je plná pastvin,závlahových kanálů a poklidné atmosféry.Dokonce i ve městě.
Užili jsme si větrné mlýny v Zaanse Schans,květinové zahrady Keukenhof a také spoustu míst v Amsterdamu.Plavili jsme se grachty,odpočívali ve Vondel parku,užili si spoustu zábavy v Heineken Expirience.

Věřím že se jednou do Holandska vrátím.Amsterdam na mě působil velice příjemně,klidně a přátelsky.Každý se tu na Vás usmívá,pomůže,poradí.Navíc je tu ještě spousta míst,která bych chtěla navštívit!
 
 

úterý 6. března 2018

Jsem blázen?Ne,jen INFJ

INFJ-Introversion Intuition Feeling Judgment (introvertní intuitivní typ usuzující s převahou cítění.
 
Jak jsem přišla na to,že jsem INFJ?Narazila jsem kdysi na googlu na test osobnosti.Jedná se o test,který si dělají na vysokých školách ale je k dispozici i volně na internetu.A je zdarma.Existuje zkrácená verze a plná verze.Po dokončení testu zjistíte zda jste extrovertní/introvertní,jestli patříte mezi smyslové/intuitivní typy lidí,jestli u Vás převažuje myšlení/cítění a nakonec jestli vnímáte/usuzujete.
A pak si můžete přečíst detailní výpis vlastností,které se k Vašemu typu osobnosti váží.A kteří slavní lidé mají také takový typ :)

Kvůli své osobnosti jsem si dost vytrpěla,ale naučila jsem se vyrovnat se se svou odlišností a přijmout ji.Stále mám ale před sebou kus cesty,protože si jsem sebou neustále dost nejistá.
Přátelé si vybírám dost obezřetně a je těžké narazit na člověka stejné,nebo alespoň podobné krevní skupiny.Proto mám málo přátel a většinu volného času trávím sama.Maximálně mě to vyhovuje,protože tak mohu být ve svém vlastním světě,přemýšlet nad sebou,nad světem a v duchu prožívat nejrůznější situace.
Ráda naslouchám druhým a objevuji jejich světy.Prožívám s nimi jejich trápení i radosti a beru si z jejich vyprávění rady do života.

Mými koníčky jsou výtvarné činnosti,knihy a hudba.Od mala tíhnu k výtvarným činnostem.Ráda tvořím pro druhé,nebo do své tvorby tisknu své pocity a momentální rozpoložení.Je mi jedno jakou technikou,hlavně když vyjádřím to,co momentálně prožívám.Ve školních letech jsem měla sešity pokreslené nejrůznějšími výjevy.Často jsem měla v sešitě víc malůvek než textu.
Také ráda píšu povídky,ale zatím se mi nepodařilo sepsat něco publikovatelného.Ráda si vytvářím kompletně vlastní světy,ale nějaký ten originální příběh tomu pořád schází.Tak snad někdy...

Snadno se rozruším a nikdy nedokážu říct přesně to,co cítím a jak to vidím.Tím pádem se hodně často setkávám s nepochopením a jsem terčem nejrůznějších poznámek.Potřebuji hodně času na přemýšlení,urovnání si svých myšlenek a pocitů.Dokážu takhle strávit spoustu času.Většinou tak dojdu úplně jinam než byly původní myšlenky.Dokážu přemýšlet nad opravdu vším,co mě napadne.
Vyleká mě opravdu cokoli.Jsem nejistá sama sebou a pořád si hledám své místo na tomto světě.Špatně snáším kritiku a různé poznámky na svou osobu.Ať jsou myšleny dobře nebo zle.Je mi pak z toho smutno a zaplaví mě pocity lítosti.
Nemám ráda když mi někdo nabourá můj svět nebo kritizuje můj styl života.Jsem zvyklá dělat věci tak,abych bla spokojená.I když je to v rozporu se zvyklostmi ostatních.
Nedokážu se dívat na utrpení druhých.Snadno se rozruším a dlouho se potom dávám dohromady.Také mě lehce vykolejí zrada.Těžko odpouštím a někdy neodpustím vůbec.

Své pocity jen těžko popisuji,sama se v nich kolikrát jen těžko vyznám.Jak sáhodlouze umím mlčet,tak i dokážu stejně sáhodlouze povídat,jen to vyjadřování se to komplikuje.Proto se raději vyjadřuji písemnou formou.Jedině tak mohu dát plný průchod svým myšlenkám a mé vyprávění má hlavu a patu.

Tak snad jsem sepsala všechno,co jsem chtěla.Doufám že to postačí pro představu,jak asi vypadá svět INFJ člověka.


sobota 3. března 2018

Moje vlastní cesta

V životě jsem zažila spoustu chvil,kdy jsem si přála být jako ostatní.Byla jsem malá a neuvědomovala jsem si,že když se budu snažit jít s davem,nebudu to já.Budu jen cosi,co nechce vybočovat z řady abych se necítila sama a měla kolem sebe něco jako přátelé.

Má snaha o zapadnutí se vždy setkala jen s výsměchem.Nedokázala jsem být někým jiným.Vždy se mě příčila představa falešných masek.Proč si hrát na něco co nejsme?Proč se řídit tím co právě letí,co je in a co se nosí?Proč se zajímat o věci jen proto,abychom se nelišili a nestali se terčem posměchu pro ostatní?
Vždy jsem se snažila být sama sebou.Dělat věci co mě baví,říkat to co si myslím,nosit si co uznám za vhodné.A výsledek je ten,že mám opravdové přátelé a čistou mysl.
Rozhodnu se že ze sebou začnu něco dělat,ale udělám to po svém.Zjistím si všechny potřebné informace a jdu do toho.A výsledky se dostavují.Bez problému.
Občas mě ale dostihne nějaká ta schýza typu vypadám otřesně,chovám se jak blb a podobně.Ale to rychle přejde.Mám přátelé kteří mě podrží.

Nevidím jediný důvod chovat se jako stádo ovcí.Znám spousty lidí kteří se také řídí sami sebou a jsou úspěšní a oblíbení.Tak proč podporovat mainsteam?
 
 

čtvrtek 1. března 2018

Chorvatsko-letní dovolená

Může se zdát,že v Chorvatsku byl snad každý čech.Někteří tam jezdí každé prázdniny.Já jsem ještě do roku 2015 o Chorvatsku mohla jedině snít.Navštívila jsem sice jiné země u Středozemního moře.Ale i tak mě fascinovala ta křišťálová voda,která na mnoha místech Chorvatska je.A také jejich překrásné památky.

Poštěstilo se mi a o prázdninách jsme s kamarádkou vyrazily až úplně do dolní části k ostrovu Korčula.Nemohla jsem se dočkat,až se tam podíváme.A až okusím moře,pizzu s mořskými plody a víno.
No mé nadšení opadlo hned druhý den,kdy jsem se spálila.Za dalších pár dní mě vypadla čerstvě střelená náušnice.A já idiot si ji cvakla zpátky.Do ještě nezahojeného vpichu...Uhnala jsem si otravu krve.
Po zbytek dovolené jsem si ránu čistila vodkou a přežívala na Ibalginech.Ucho mě čím dál víc otékalo a bolelo.Kolem se začaly tvořit uzliny,všude po krku.Nemohla jsem pořádně natočit hlavu a sklonit ji.

Nebyla to sice ideální dovolená,ale snažila jsem si užívat nová místa jak jen to šlo.Navštívila jsem Korčulu,vychutnávala si pizzu s mořskými plody a i popíjela po večerech víno.