sobota 24. února 2018

Anime a útěk od reality

Ráda vzpomínám na doby,kdy jsem se nazývala otaku a dnem i nocí sledovala anime a četla mangu.Snila jsem o cestě do Japonska a o tom že se stanu mangakou-budu kreslit a psát mangu.

Vlastnila jsem nejrůznější anime suvenýry,pokoj měla vylepený obrázky mých oblíbených anime a kreslila jsem pouze v manga stylu.
Začalo to celkem nevinně,kdy sestra byla ještě mimino a každý večer sledovala na Animaxu Červánka.Koukala na to u mě v pokoji,takže jsem po očku koukala s ní :) Potom jsem si Animax pustila o víkendu u babičky a začala na něj koukat do noci.
A tak to začalo.Prožívala jsem všechny příběhy od Naruta,po Hellsing a nořila se do nejrůznějších světů až po uši.
Neměla jsem v té době jednoduché dospívání.Šikana ve škole,problémy doma,...Potřebovala jsem někam uniknout.A anime svět byl ideální.
Začala jsem blogovat a seznámila se s dalšími otaku.V té době jsem vlastnila svůj nejúspěšnější blog,který existuje dodnes.

S postupem let se ale můj život měnil a s ním i mé myšlení a pohled na svět.A s tím mě opouštěl zápal pro anime,mangu a Japonsko.
Vím že každý dospíval jinak.Nekouřila jsem,nepila,nechodila po zábavách.Místo toho jsem hodiny proseděla u počítače,nebo u televize a sledovala desítky anime.Nakreslila jsem desítky obrázků a přečetla desítky manga komixů.Měla jsem tu čest poznat kopu stejně zapálených lidí a mám na to všechno super vzpomínky.
Dnes si občas ráda něco přečtu z mangy,nebo když mě zaujme nějaké anime tak se na něj mrknu.A Japonsko je pro mě stále překrásnou a zajímavou zemí a kdybych měla tu možnost,neváhala bych se tam podívat :)
 
 

pondělí 19. února 2018

Vzpomínky

Mé vzpomínky sahají až do doby,kdy mi byly tak dva roky.Ano,až tak daleko.Vzpomínám hodně často,takže si je všechny udržuji živé.

Moje asi nejstarší vzpomínka ze všech je,jak ležím v mámině a otcově posteli,mám plenku s obrázkama (když jsem neměla obrázky na plenkách tak jsem byla úplně bez sebe),a nakukují na mě ze dveří mé dvě tety.
Nebo když jsem usínala s mámou po obědě,musela mě držet za ruku.A potom jak ležím na přebalovacím stole a pozoruji,jak se má hruď zvedá a zase klesá.
Měli jsme velkého psa,Rona.Jednou jsem mu nesla piškot.Měla jsem ho schovaný v zaťaté pěstičce.Ale on mě ho i tak sebral dřív,než jsem mu ho dala a ani jsem si toho nestačila všimnout.Najednou byl pryč.
V té době se prodával prací prášek s modrým zajícem.Měla jsem ho jako plyšového v malém i velkém provedení.Nebo hadrovou panenku,které jsem říkala Růženka.Tu jsem dostala ke svým druhým narozeninám.Vzpomínám si na její červeno bílé,pruhované šaty a vlasy zapletené do copánků.
Také si pamatuji kometu,kterou jsme s mámou pozorovaly v noci z okna.
Vzpomínám na dobu,kdy ještě máma jezdila na koni.Brávala mě s sebou a já už jako tříleté dítě poprvé seděla na velkém koni.Jednou jsem i sklouzla ze sedla a spadla.

• Nejkrásnější ráj, ze kterého nemůžeme být nikdy vyhnáni, je ráj vzpomínek •
 
 

čtvrtek 15. února 2018

Nepečený kokosovo-čkoládový dort

Vhodný k jakékoli příležitosti,od narozenin k pohoštění pro návštěvu.Stačí jen kousek,je totiž velmi sytý.Takže nehrozí,že by se po něm jen tak v rychlosti zaprášilo :) I když je tak moc výborný! ♥

INGREDIENCE

Na korpus

• půl šálku namočených a vypeckovaných datlí

• hrnek ořechů (já jsem dala půl na půl kešu a mandle)

• hrnek strouhaného kokosu (kvalitního!Obyč.ze supermarketu nepouští tuk.)

• 1PL agáve

• 2PL kakaa

Na náplň

• 3 šálky strouhaného kokosu (opět,kvalitního!)

• 1/4 šálku kokosového oleje

• 1/4 šálku agáve

Na polevu

• tabulka hořké čokolády

• asi 15g kakaového másla

+

• 3 banány mezi korpus a polevu

• kokosové chipsy na posypaní polevy


POSTUP

Do mixéru nasypeme všechny ingredience na korpus a rozmixujeme na kaši.Rozetřeme do dortové formy a umačkáme tak,aby byly okraje trochu vyšší.Dáme do lednice.Umyjeme mixér a nasypeme do něj ingredience na polevu.Rozmixujeme.Na krájíme si banán na tenká kolečka a poklademe je na korpus a přitlačíme.Přidáme náplň,kterou s pomocí lžíce také jemně přitlačíme.Opět dáme do lednice.Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu a kakaové máslo.Nalijeme na dortu a posypeme kokosovými chipsy.Dáme ztuhnout do lednice.



středa 14. února 2018

Nenávist vs štěstí

Dlouho jsem se potýkala s vlnami nenávisti vůči několika lidem.A spoustukrát i vůči sama sobě.Nebyly to hezké chvíle,to je jasné.
 
Nenávist nemá pro člověka žádný přínos.Nic mu nedává,snad jen špatnou náladu a záminky k násilí a podlosti.Nic hezkého.
Naštěstí jsem se včas dostala do životní fáze,která mě naučila mnoho dobrého.Jedna z těchto dobrých věcí je vypořádat se s nenávistí.A není to nic těžkého.Stačí si odpustit a odpustit i těm,kteří mi ublížili,nebo ubližovali déle.Bez odpuštění to zkrátka nejde.
Můžeme se snažit zapomenout,hodit to všechno za hlavu.Ale když si na to,třeba i po letech vzpomeneme,pocítíme opět ty staré známé pocity.Jsou tu s námi ale pořád.Každý den je v sobě nosíme zašoupnuté v nejtemnějším koutě mysli.A to nám k pocitu štěstí moc nepomůže.
Proto je schopnost odpustit tak důležitá.Bez ní nepocítíme úlevu,vnitřní klid a pocit štěstí.Možná to nepůjde hned.Stačí ale odpouštět dál a myslet to opravdu z hlouby duše.To na celé věci možná bude to nejtěžší.Chtít té dané osobě opravdu odpustit.Nebo sám sobě.
Štěstí nám do života vnese spoustu pozitivních myšlenek a také schopnost někam se posunout,něco ve svém životě změnit.Může se jednat jen o maličkosti,ale i ty dokáží navodit šťastnou chvíli a proslunit tak den.
 
Radovat se z maličkostí,užívat si přítomné chvíle.Zářící slunce,zpěv ptáků,čerstvou kytici ve váze,dobrou hudbu,knihu,...I to dokáže udělat člověka šťastným a veselým.

Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší. - Jan Werich
 
 

pondělí 12. února 2018

Minulst nezměníš,ale můžeš ji nechat jít

 Můj starší článek z jednoho mého zanechaného blogu.Minulost umí být pěkná potvora,obvzášť pokud není moc příjemná.V člověku zanechá jakousi trhlinu,která se jen stěží zaceluje a úplně zmizí.
Moje minulost mě dostihla a téměř svalila na zem.Nechala jsem ji za sebou,ale trhlina se stále drolí a já se se svou špachtličkou snažím zacelovat odhodláním a bezstarostností.
 
Vyrovnat se s minulostí,pro mě byl běh na dlouhou trať.Každý ve své minulosti najdeme něco,co bychom nejraději vymazali,nebo změnili.

Pro mě to byla několikaletá zkušenost s fyzickou a psychickou šikanou.Tehdy jsem si neuvědomovala,jaké to zanechává šrámy na mé duši.Prostě jsem to všechno trpěla a málokdy se vrhla do protiútoku.
Přešlo několik let a já si připadala tak nějak normální.Na středí jsem už nepřipustila jakékoli narážky.Rozhodla jsem se být nestranná a hlavně nebát se reagovat na hloupé poznámky.

Když jsem nastupovala do své první práce,mé sebevědomí se sesypalo jako domeček z karet.
Pracovala jsem za tu nejnižší platovou mzdu,snášela jsem buzeraci ze strany kolegů,makala za dva.
Po několika měsících jsem si řekla dost.A přešla na jiné pracoviště.Tam se to zdálo být dobré.Alespoň nějaký ten měsíc jsem se do práce i těšila.Pak se vše zase začalo měnit.Ale tentokrát pěkně pomaličku a hlavně nenápadně.
Tiše se začaly otevírat rány z dětství.Začala jsem být nevyrovnaná,náladová a nešťastná.Nevěděla jsem ale,jak to vyřešit.Patřila jsem ke spolehlivým pracovníkům,vydávala ze sebe maximum.
Snažila jsem se být sama sebou.Snažila jsem se nebrat si nic k srdci.Jenže má nahlodaná duše už krvácela příliš.Strach se začal prodírat k mým myšlenkám a já byla v pasti.
Panická porucha mě měla v hrsti.

Téměř rok jsem se se vším vyrovnávala.Urovnávala si myšlenky,nacházela odpovědi,určovala si cíle do budoucna.
Díky tomu jsem se seznámila se správnými lidmi,kteří mě pomohli zdolat posledních pár zábran.A prolomit hluboce zakořeněnou nenávist.Odpustit těm,kteří mi léta ubližovali.Odpustit sama sobě.
Už nikomu nedávám vinu.Na vině byla moje minulost a ta je pryč.Vše zlé je odpuštěno.
Směruji svou mysl tam,kde nejsou žádné strachy a bolest.Není to jednoduché,ale dá se to zvládnout.
Minulost je pro mě uzavřená kapitola a já mohu jít dál.
Čeká mě nový začátek a já se na něj těším.
 
 

neděle 4. února 2018

Anglie-poznávací zájezd Londýn

První zájezd který jsem absolvovala před asi čtyřmi lety (2013),byl do hlavního města Spojeného království.
Nikdy jsem nebyla v tak velkém městě.Jen samotné předměstí mě svou rozlehlostí otevíralo ústa v údivu :))
Bydleli jsme u různých rodin a každý den poznávali památky,parky a další místa.Měla jsem pocit,že tam patřím.Londýn je příjemné město s nádhernou architekturou a nezaměnitelnou atmosférou.
Poprvé jsem ochutnala burákové máslo.Nevím,není asi o co stát.
Wifi je všude placená.Free tu najdete snad jen záchody :D
Podívali jsme se na Londýn z London Eye.V takové výšce jsem nikdy nebyla o_O
Veverky tu jsou abnormálně drzé a agresivní.Navzdory své roztomilosti (a velikosti!).
Poprvé jsem uviděla něco jako škorpiona v nanuku!
Navštívili jsme 4D kino (pro mě poprvé v životě).
Asi poprvé v životě jsem měla pocit,že se nemůžu ztratit a najdu správnou cestu.Londýn na mě působil jako bych tu byla doma.
A nechápu anglické porce jídla.Umřela bych hlady...