středa 31. ledna 2018

Rok splněných snů

Leden většinou bývá ve znamení plánů a snění.Co nového mi tento rok přinese?Co mohu udělat,zlepšit,změnit?

Přeji si toho hodně.Problém je jak a kde začít.Nebo do čeho se vrhnout jako první.Mám v hlavě guláš z přání a snů.Proto jsem si sedla k notebooku,zapnula strýčka Googla a vrhla se do hledání vhodného diáře.
Netrvalo dlouho a jeden mi padl do oka.Dreamer.
Bylo hned jasné že ho musím mít.Diář který je jako stvořený na plnění snů!

Musela jsem si nějakou dobu počkat na vydání diáře pro rok 2018.Měla jsem tak nějaký čas na sesumírování si snů,které bych chtěla v příštím roce začít realizovat.
1.Hra na elektrickou kytaru
2.Posunutí se na vyšší level v angličtině
Toto jsou mé dvě nejdůležitější přání.
Pro jejich naplnění musím šetřit,protože zadarmo to nebude.Ale není to žádný velký problém.Můj jediný problém je odhodlat se a jít do toho.Takže jsem si leden 2018 určila jako takový bilanční.Oprostím se od strachů a nesmyslných myšlenek.
Protože jak říká Jíťa,autorka Dreamru,je to Tvůj život!
Nesmím se pozastavovat nad názory druhých.Toto chci já.Jsou to mé sny a půjdu si za nimi.

Dreamer je pomocník přesně určený k cestě za sny.Má spoustu prostoru na poznámky a kresbičky.Je organizovaný tak,abych si mohla vše pečlivě naplánovat a na nic nezapomněla.
Když mi dorazil domů a já jej rozbalila,čekalo mě velké nadšení a radost.Toto je opravdu ten pravý společník pro mou cestu.Konečně něco,co mě nakopne a donutí mě udělat v životě další důležitý krok.

Děkuji Jíťě za to co dělá a já jdu plánovat ♥

úterý 30. ledna 2018

O deníčkování

První deník jsem si založila když jsem ještě byla malinká.Mohlo mě být tak sedm,možná míň.Lepila jsem si do něj hlavně obrázky,pohlednice a všelijaké kartičky.Psala jsem o nesmyslech.Samozřejmě.Velkými tiskacími písmeny,psanými z kopečka a fixou.

Pak jsem asi v devíti letech dostala nový deník.A začala si do něj psát.Už menším písmem a psacím.Byly to ty typické dětské zápisky ve stylu nenávidím školu,dneska jsem viděla na dvoře myš a hrozně se jí lekla,kamarádka mě naštvala,prý jsem tlustá.Zápisky jsem doplňovala i obrázky.
Na tenhle deník jsem po chvíli zapomněla a dlouho si žádný nepsala.

Až v šestnácti jsem dostala chuť se zase vypisovat na papír.To jsem prožívala hodně těžké období a vypsání se z toho bylo v celku osvobozující.Lepila jsem do něj fotky,malovala obrázky.Byly celkem depresivní.Psala jsem do něj asi čtyři roky.Do konce zbývalo jen pár stránek ale já měla pocit,že bych ho měla vyměnit za nový.Těžké období už skončilo takže začnu novou kapitolu.

Teď mám tedy deník nový.Ale píšu do něj mnohem méně.Jen když mám potřebu.Pořád si k zápisům kreslím.Ale už to nejsou žádné emo ilustrace.Také v něm mám sbírku oblíbených citátů,významy snů které se mi zdály atd.V zadní předsádce mám ukrytý list stromu,který jsme mívali na dvoře.Ten strom byl téměř sto let starý a měla jsem k němu silné pouto.
Kupodivu v deníku zatím nemám jedinou fotku.Jen kresbičky.

Psaní ke mě zkrátka patří.Je to taková moje terapie,která mi pomáhá.Vidím v tom kouzlo,které se jen tak nevytratí.Na blog bych nikdy nenapsala tolik co do deníku.Mohu tam napsat cokoli.Všechno co mě napadne.Problémy,radostné euforie,různé to do listy,seznamy všeho možného.Je to pro mě jediný prostředek,kde mám úplnou svobodu slova.Nikdo mě za mé myšlenky neukamenuje,spoustukrát jsem se díky psaní dobrala různých řešení.

Lidé si prý deník píší proto,že doufají v jeho objevení a přečtení.Já si to tedy nedovedu představit.Kolikrát jsem si do svého puberťáckého deníčku vylívala zlost na některé členy rodiny.Nebo se vypisovala s citlivých období,které mají zůstat skryté.A nejlépe i zapomenuté.
Takže představa že by ho někdo našel a přečetl si ho?Asi bych ho měla ukrýt někam hlouběji...


sobota 27. ledna 2018

Milník

Minulý rok jsem si prošla jakýmsi milníkem ve svém životě.V pořadí to byl milník druhý.
Život se mi obrátil o sto osmdesát stupňů a naštěstí jsem měla dost času urovnat si svoje priority a uklidit si v hlavě.
Vedla jsem život s flegmatickou maskou na obličeji.Uvnitř mě se ale odehrával boj.
Kdo vlastně jsem?
Kam směřuje můj život?
Kdy se stane NĚCO?
Byla jsem jakási ovečka,která jen čekala co bude.Nechala do sebe strkat druhými ovcemi,nechala si spásat trávu přímo pod nosem.
A pak přišel vlk.
Ovečka ho cítila.Možná ho i koutkem oka zahlédla.Rozdmýchával v ní strach a nervozitu.Nevěnovala tomu ale žádnou pozornost.Byla tak snadná kořist.
A vlk zaútočil.
Bylo to jednoho podzimního rána,venku úplná tma.Nikdo kdo by mi pomohl.Byla jsem na vlka úplně sama.Dusil mě,adrenalin mi říkal utíkej!Lýtka jsem měla oteklá neustálím stresem,panikou a potřebou nasadit sprint a přeběhnout až někam kde bude bezpečno.Třeba i na druhý konec světa.
Panická porucha.
Ataka střídala druhou ataku.Nevydržela jsem minutu v klidu.Vlk mi drásal vyděšenou duši a já nevěděla nic.
Co se se mnou děje?!
Od tohoto rána uběhl víc jak rok.
Bylo to ráno kdy mi život říkal že takhle už dál ne.
Když si to neuvědomíš sama,budu muset zasáhnout tak abys už konečně otevřela oči.
Potřebuješ změnu.Tvůj život stojí za starou bačkoru.Sama se sebou nic neuděláš,tak tady máš pořádný kopanec a seber se už!
Nejdřív jsem potřebovala pomocnou berličku v podobě terapií.To mi pomohlo postavit se opět na nohy a stát zpříma.
Začala jsem se věnovat seberozvoji.Našla jsem cestu,která mi pomohla se najít a získat jistotu že za něco stojím.Jsem jaká jsem.
Díky tomu se i v mém životě objevili lidé kteří mi hodně dali a stali se mými dobrými přáteli.
Skončila jsem ve staré práci a našla si novou,která mi mnohem víc vyhovuje a mohu být naprosto sama sebou.Nikdo mě nesoudí,neuráží,neprovokuje.A i kdyby.Už vím že takoví lidé mají většinou nějaký problém a bezbranná ovečka je skvělá kořist na ukojení.
Nejsem ta ovečka.
Už ne.

neděle 21. ledna 2018

Kdo je Ronie

Ahojte.
Nejsem normální a nestydím se za to.
V životě chci dokázat hodně a postupně se ke všemu propracovávám.
Můj život se dá shrnout jako boj o sebe sama.O svůj život a o své sny především.
Boj sem vyhrála a učím se jak život zvládat s úsměvem a nadhledem.
Jsem velký snílek,kreslím,fotím a chci se věnovat hudbě.Toť můj velký sen.Ale jak jsem se už zmínila,pracuji na tom.Nic není hned.
Také se zajímám o rostlinnou stravu ve všech podobách,chutích a variacích.Vařím ráda a vařím poživatelně.Nejraději mám sladké a také to co chutná i ostatním.Učím se.
Ráda poznávám nová místa.Navštívila jsem jich pár v cizině i u nás v Česku.Jako malá jsem jezdila k moři.Teď jako velká poznávám města a hory.
Denně chodím na vycházky v doprovodu svého psa Arga.Přesněji já chodím v jeho doprovodu.Je to takový vůdce co se lekne kde čeho.Stačí zakopnout o bedýnku.Často podnikáme dlouhé tůry lesem a loukami,kolem řeky a studánky,přes pole a sousední dědiny.Je nám jedno jaké je počasí.Hlavně se příjemně unavit a vyčistit si hlavu.Příroda je lék.
Zajímám se o byliny a minerály.Jsem knihomol.A taky žrout.
Více o mě se dozvíte z článků.

Vaše Ronie ♥